Co je to směnka?

• Poslední aktualizace: 12.10.2021

Přinášíme vám stručným přehledem nejvíce používaných druhů směnek, jejich využití a problematiku.

Zajišťovací směnka

Směnka může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji uplatnit poté, co povinnost na základě původního peněžitého závazku nebyla splněna.

Směnka vlastní

Tvořena na základně dvou směnečných účastníků – emitent (výstavce) a remitent (osoba, na jejíž řad nebo jméno je směnka vydána). Obsahuje bezpodmínečný platební slib („Zaplatím“).

Směnka cizí

Tvořená minimálně třemi směnečnými účastníky – emitent (výstavce směnky), remitent (osoba, na jejíž řad nebo jméno je směnka vydána) a směnečník (osoba, již je přikázáno platit).

Cizí směnka obsahuje bezpodmínečný platební rozkaz („Zaplaťte“). Směnečný závazek vzniká směnečníkovi až po akceptaci této směnky (postačí podpis na směnce). Výstavce směnky se staví do pozice nepřímého dlužníka, ručí za to, že bude směnka směnečníkem přijata (akceptována) a zaplacena. Své odpovědnosti za přijetí se může odvolat při použití doložky „Bez postihu za přijetí“ nebo jiné formulaci zbavující postavení nepřímého (regresivního dlužníka). Nemůže se však zbavit povinnosti za zaplacení akceptované směnky. V tomto ohledu musíme rozlišovat odpovědnost za přijetí a odpovědnost za zaplacení.

Protestace směnky (pokud není vyloučena doložkou „bez protestu“, případně „bez postihu“) je v tomto případě nutná, neboť opomenutím zachovávacího úkonu znamená ztrátu práva na zaplacení dlužné částky vůči nepřímým dlužníkům. Z toho tedy plyne, že opomenutí postihu u neakceptované směnky má za následek ztrátu výkonu práva z této směnky.

Blankosměnka (tedy tzv. směnka neúplná)

Blankosměnku lze tedy charakterizovat jako záměrně neúplnou listinu, která se však má podle vůle účastníků stát směnkou. Listina přitom musí obsahovat nezbytné náležitosti (viz. níže) a při jejím vydání musí být nabyvateli uděleno tzv. vyplňovací právo.

Neúplnost obsahu listiny musí být záměrně domluvena účastníky a tento stav je chápán jako dočasná záležitost, tzn. po čase dojde k jejímu doplnění a dojde k přeměně blankosměnky na směnku.

Co všechno musí směnka obsahovat

Směnečné rukojemství (aval)

Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.

Převod směnky

Směnku, která je vydána na jméno a která zároveň vylučuje její převoditelnost rubopisem doložkou „nikoli na řad“ nebo jinou doložkou stejného významu (rektasměnka), je možné převést pouze ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse), tj. smlouvou o postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. občanského zákoníku.

V ostatních případech je možné směnku převést rubopisem (indosamentem), což je pro směnky typický způsob převodu. Směnka je zákonný ordrepapír, tj. je možné ji převést rubopisem, i když nebyla vystavena na řad (s výše uvedenou výjimkou).

Přijetí směnky

Přijetí směnky se vztahuje výlučně ke směnce cizí a jedná se o úkon, při němž směnečník prohlásí, že směnku přijímá nebo ji naopak přijmout odmítne. Teprve přijetím směnky se směnečník stává přímým dlužníkem a je pouze na něm, zda směnku přijme či nikoli.

Právo předložit směnku k přijetí je právem majitele směnky, ale není vyloučeno, aby směnku k přijetí předložila také jiná osoba. Kdokoli však směnku k přijetí předloží, činí tak ve prospěch oprávněného majitele.

Postup pro předložení směnky k přijetí upravuje zákon poměrně podrobně. Směnka má být směnečníkovi předložena nejprve v místě, kde provozuje svůj podnik, a není-li takové místo, nebo jej nelze vypátrat, pak se směnka prezentuje přímo v bytě směnečníka. Vždy však musí být předložena přímo směnečníkovi, a to i v případě, že se jedná o směnku domicilovanou.

Předložení směnky k zaplacení

Směnku může předložit pouze osoba k tomu oprávněná, kterou je vždy majitel směnky, nebo osoby zmocněné k předložení, jimiž jsou např. zástavní indosatář a prokuraindosatář.

Příjemcem (prezentátem) je směnečník nebo výstavce směnky vlastní, u domicilované směnky pak domiciliát.

Placení směnky

Při placení směnky může směnečník žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení. V takovém případě je majitel směnky povinen nejen směnku vydat, ale také vyznačit na ní potvrzení o zaplacení, a to nejčastěji slovy „zaplaceno“, svůj podpis a datum zaplacení nebo jinou doložku stejného významu.

Právo postihu

Právo postihu. Již bylo řečeno, že pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu byla předložena, má majitel směnky právo obrátit se na postihové dlužníky. Těmi jsou osoby uvedené v § 43 zákona, tedy indosanti, výstavce a jiné směnečně zavázané osoby, kterými se rozumí zejména avalisté nepřímých dlužníků.

Protest

Existuje několik druhů protestů směnek, z nichž nejčastější je protest pro neplacení směnky. Pro uplatnění postihových práv (proti nepřímým dlužníkům ze směnky) je nutné prokázat, že směnka byla řádně předložena k placení a nebyla proplacena. K osvědčení této skutečnosti slouží institut protestu – sepsání veřejné listiny notářem, soudem nebo obecním úřadem.

Zánik směnečných závazků

Dle 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“), totiž dochází k zániku dosavadního závazku dlužníka (předáním směnky věřiteli dluh vyplývající z kauzálního vztahu zanikne) a vztah mezi věřitelem a dlužníkem je nadále již jen vztahem směnečným.

Výhody a nevýhody směnek

Výhodou směnek je zejména to, že jsou nesporným závazkem, což znamená, že ten, kdo má v dispozici originální směnku a legitimuje se jako její oprávněný majitel, prokázal své právo na její zaplacení dostatečně; dlužník, který se hodlá své povinnosti směnku zaplatit bránit, pak musí své důvody obrany nejen tvrdit, ale i prokázat.

Nevýhodou směnek je to, že musí být vystavena se zákonem stanoveným obsahem a pokud některá z jejích podstatných náležitostí chybí, pak směnka není platná. Případné zfalšování směnky nemá, pokud již soud vydal směnečný platební rozkaz, a tento nabyl právní moci, vliv na platnost směnky a dlužník je nucen falešnou směnku zaplatit.